Pro dnešek jsem se rozhodl sepsat něco málo z mého současného života a probrat to, jak se mi aktuálně daří nebo nedaří.
A jestli si říkáte, že se nebojím, aby mi kost špatně nesrostla nebo že se mi doba léčení tímhle ještě prodlouží... Jo, vím o tom, ale taky vím, že když budu jen sedět doma, budu jako všichni ostatní.. Takhle si alespoň můžu říct, že jsem to nevzdal, že dělám maximum.
A jak se daří Vám? Máte zkušenosti s podobným zraněním? Napište mi do komentáře, budu rád :)
Především bych se tedy rád bavil o fitness životě. Ten se mi začátkem října jemně zkomplikoval. nevím jestli si mám něco vyčítat, každopádně někdy před dvěma týdny v neděli mě z nostalgie nenapadlo nic jiného než si zajít po dvou měsících si aspoň kopnout fotbálek za "Béčko".
Sedl jsem si před zápasem v šatně, sklopil hlavu a v duchu si říkal: Běž tam, zahraj si v klidu fotbálek, moc neběhej, ať zvládneš večer trénink nohou...:D A hlavně, hlavně se prosím nezraň...
Nicméně to dopadlo tak, že mi asi po patnácti minutách mého pobytu na hřišti nějaký borec velmi šikovným chvatem zlomil záprstní kost. Myslel jsem, že nejhorší, co se mi mohlo stát byla dlaha, kterou jsem na týden dostal. Jenže kéž by... V úterý jsem plný optimismu naklusal do ordinace a na otázku doktora: "Bolí tě to ještě??" jsem odpověděl jenom trošku. Na což on odpověděl něco z čeho jsem se málem posadil... Nařídil sestře, aby mi dala sádru. A když mi pak podal zprávu, na které bylo, že další kontrola je 10.11. byl jsem fakt rád, že sedím :D Hned jsem si spočítal, že 20 dní ruky v sádře znamená asi 14 "legdays" :D
Sedl jsem si před zápasem v šatně, sklopil hlavu a v duchu si říkal: Běž tam, zahraj si v klidu fotbálek, moc neběhej, ať zvládneš večer trénink nohou...:D A hlavně, hlavně se prosím nezraň...
Nicméně to dopadlo tak, že mi asi po patnácti minutách mého pobytu na hřišti nějaký borec velmi šikovným chvatem zlomil záprstní kost. Myslel jsem, že nejhorší, co se mi mohlo stát byla dlaha, kterou jsem na týden dostal. Jenže kéž by... V úterý jsem plný optimismu naklusal do ordinace a na otázku doktora: "Bolí tě to ještě??" jsem odpověděl jenom trošku. Na což on odpověděl něco z čeho jsem se málem posadil... Nařídil sestře, aby mi dala sádru. A když mi pak podal zprávu, na které bylo, že další kontrola je 10.11. byl jsem fakt rád, že sedím :D Hned jsem si spočítal, že 20 dní ruky v sádře znamená asi 14 "legdays" :D
Jenže nebyl bych to já, kdybych to tak snadno vzdal. Překousl jsem všechnu prvotní bolest, našel si vychytanou techniku a správný výběr cviků a začal cvičit normálně tak jako do teď. Je pravda, že ze svých relativně těžkých činek jsem přešel na činky "pro předškoláky", které mi i tak při současném stavu dávají zabrat. Na druhou stranu beru pozitivně to, že si za dobu téhle "pauzů odpočinou mé klouby a já budu za 3 týdny jako vyměněný, plný energie a schopný se posouvat dál dvojnásobnou rychlostí (doufám) :D
Dneska už jsem zvládl třetí trénink se zapojením rukou a i přes tu občasnou bolest kosti to stálo za to. Dokonce za mnou přišel borec jenom pro to, aby mi s úsměvem řekl, že jsem blázen a že mě obdivuje :D To mě celkem potěšilo a namotivovalo. A navíc mám nového kámoše.
A jestli si říkáte, že se nebojím, aby mi kost špatně nesrostla nebo že se mi doba léčení tímhle ještě prodlouží... Jo, vím o tom, ale taky vím, že když budu jen sedět doma, budu jako všichni ostatní.. Takhle si alespoň můžu říct, že jsem to nevzdal, že dělám maximum.
A jak se daří Vám? Máte zkušenosti s podobným zraněním? Napište mi do komentáře, budu rád :)
A tady posílám mých pár fotek z posledních tréninků.
Po tréninku zad a bicepsu
Ramenáááá
A můj první pokus projet se "kole" :D
